Zkuste oživit stromy a znásobte úrodu na své zahrádce.
Dnešní článek je určen domácím pěstitelům zeleniny, ovoce a také šikovným kutilům, kteří se nebojí na své zahrádce experimentovat.
Každý z nás máme rádi svou zahradu, kde rostliny bují zdravím, stromy se samy brání škůdcům a úroda překonává naše, i ta nejdivočejší očekávání. Že to jde i bez jediné kapky chemie, jen za pomoci kousku měděného drátu a pochopení jemných energií, které nás obklopují, to jsme si sami vyzkoušeli. Cívku jsme si vyrobili, vyzkoušeli a věřte, opravdu funguje úžasným způsobem, a to každému, kdo si ji instaloval do své zahrádky.
Pro průkopníka jménem Georges Lakhovský (1869 – 1942) to byla vždy jen čistá věda o vibracích. Tento rusko-francouzský vynálezce, kterého dnes mnozí přirovnávají k samotnému Teslovi, přišel na počátku dvacátého století s fascinující myšlenkou. Věřil, že každá živá buňka v těle, ať už lidském, zvířecím nebo rostlinném, vše funguje jako miniaturní elektrický oscilátor. Buňky zkrátka neustále vysílají a přijímají frekvence, podobně jako malé rádiové stanice.
Když je organismus v dokonalé kondici, jeho buňky rezonují na své přirozené, harmonické frekvenci, ale jakmile nastoupí nemoc, stres ze sucha nebo útok patogenů, tato jemná frekvence se naruší a organismus začne slábnout. Právě v tomto zranitelném momentě vstupuje do hry Lakhovského cívka, která se stala jednou z nejznámějších nástrojů moderní elektrokultury. Nečekejte žádný složitý a drahý přístroj, který můžete zakoupit jen na objednávku u vybraných specialistů, ale jde o překvapivě prostý, ale geniálně vymyšlený rezonátor z čisté mědi, který funguje jako pasivní anténa a Vy si jí můžete sami vyrobit, tak jak jsme to udělali i my.
Cívka funguje jako pasivní anténa, která zachycuje široké spektrum elektromagnetického vlnění z okolí (kosmické záření, atmosférická elektřina) a pomáhá buňkám se „doladit“ zpět na jejich správnou frekvenci.
Konstrukce této cívky v sobě nese jistou geometrickou čistotu a kouzlo jednoduchosti. Stačí nám obyčejný izolovaný (i neizolovaný) měděný drát. Pro menší rostlinky a bylinky je ideální průměr dva až tři milimetry, pokud ale chcete pomoci vzrostlému stromu, sáhneme raději po silnějším drátu o tloušťce kolem pěti milimetrů, který lépe zachycuje vlnění a udrží tvar.
Drát ohneme do tvaru kruhu tak, aby se oba konce drátu vzájemně nedotýkaly, musí být mezera (dielektrikum), což z cívky dělá v podstatě jednoduchý dipól nebo kondenzátor.
Připravíme si dva dřevěné kolíky (držáky cívky), u jednoho vytvoříme žlábek (vyvrtáme díru), ve kterém povedeme drát a ve druhém kolíku vyvrtáme dvě díry tloušťky drátu nad sebou, kterým protáhneme drát, tak aby se dráty vzájemně nedotýkaly a udržely mezi sebou odstup mezi rozpojenými konci.
Cívka by se neměla rostliny přímo dotýkat, měla by mít odstup, který zajistí, že strom bude mít prostor pro svůj přirozený růst a kůra se tak nepoškodí.
Cívku neinstalujte vodorovně, ale nakloníme ji pod úhlem zhruba 30 stupňů vůči zemi tak, aby uzavřená strana směřovala k jihu, byla o něco výše než rozpojená strana mířící k severu. Tento sklon kopíruje úhel dopadu nejsilnějšího kosmického záření.
Náš nenápadný rezonátor zůstává s rostlinou celoročně, protože nepotřebuje baterie, nevyžaduje žádnou údržbu, pracuje neustále a zcela tiše. Správně naladěná cívka, podle všeho stimuluje pohyb mízy a zvyšuje buněčný osmotický tlak, což vede k efektivnějšímu transportu živin z kořenů až do konečků listů. Mnoho pěstitelů s nadšením uvádí, že takto chráněné rostliny lépe zvládají jarní mrazíky, snáze odolávají suchu a u plodové zeleniny se výnosy mohou zvednout i několikanásobně, a to zcela bez použití průmyslových hnojiv. Pro chřadnoucí stromy je to úžasná alternativa k radikálnímu a často zbytečně oslabujícímu prořezávání. Máme zkušenosti u stromů, které moc neplodily (broskve), po instalování cívek se mnohonásobně zvedla úroda, stejně tak ústup výskytu mšic, strupovitost na listech zcela ustala.
Když Georges Lakhovský v roce 1924 prováděl v Paříži své slavné experimenty, kdy infikoval pelargonie bakterií způsobující rostlinné nádory, tak zatímco rostliny ponechané svému osudu postupně uhynuly, ale ty které obklopil svými měděnými cívkami, u těch nádory zcela zmizely a rostliny se rozrostly do úctyhodných rozměrů. Dnes, v době, kdy je naše prostředí často vyčerpané a přesycené elektrosmogem, se tato stará metoda vrací na výsluní. Nenabízí sice zázraky na počkání, ale poskytuje levný, ekologický a neuvěřitelně ohleduplný způsob, jak vrátit přírodě její přirozenou rovnováhu. Jedná se o ukázku toho, že někdy stačí přírodě jen jemně naslouchat a pomoci jí najít její vlastní, ztracený rytmus.
Pokud budete mít chuť, tak to zkuste a uvídíte…
