Jak si z postele nevědomky vyrobit elektrické křeslo
Na trhu s doplňky pro zdravé bydlení se v poslední době doslova roztrhl pytel s produkty, které slibují zázračnou ochranu před elektrosmogem. Různé rohože, dečky a speciální prostěradla, která se kabelem zapojují do zemnícího kolíku zásuvky, jsou často prezentována jako absolutní nutnost pro každého, kdo chce zdravě spát. Prodejci operují s lákavou myšlenkou uzemnění, která je v základu správná, avšak fyzikální realita v našich ložnicích je mnohem složitější a při neodborném použití se tyto drahé pomůcky mohou změnit v nebezpečnou časovanou bombu.
Zásadní problém tkví v tom, jak se chová elektrické pole. To funguje na principu potenciálu a chová se velmi pragmaticky – vždy hledá tu nejrychlejší a nejsnazší cestu k zemi, aby vyrovnalo rozdíl. Když si představíte svou ložnici, kde ve zdech máte elektrické rozvody a na nočním stolku stojí lampička, ke které vede kabel ve stropě o patro níž. Všechny tyto prvky vyzařují do prostoru určité elektrické pole. Pokud si lehnete do běžné postele, tak vás toto pole jen částečně zasáhne, ale jen velice slabě, protože vaše postel je izolovaná od země. V okamžiku, kdy pod sebe v dobré víře dáte uzemněnou rohož, situace se dramaticky mění, z vaší postele se stává bod s nulovým potenciálem, což je pro okolní elektrické siločáry to nejatraktivnější místo v pokoji. Začnou se k vaší rohoži agresivně stahovat, a protože vy ležíte na ní, stáváte se vodičem, přes který tato energie proudí.
Realita bývá bohužel někdy velice nepříjemná, a tak uvádím jeden případ z praxe, který mi utkvěl v paměti. Měřil jsem jsem v jednom dětském pokoji, které bylo v podkroví, kde spala malá, často nemocná holčička a její rodiče, ve snaze dceři maximálně pomoci, zakoupili a instalovali drahé uzemňovací prostěradlo. Když jsem zapnul měřicí přístroje, displej ukázal v oblasti hlavy dítěte šokující hodnotu elektrického pole přes 350 V/m. Pro představu, tak stavební biologie považuje za normu pro zdravý a regenerační spánek hodnotu maximálně 1 V/m. Zde byl limit překročen třistapadesátkrát.
Příčina byla prostá. Nad postelí, ve skoseném sádrokartonovém stropě, vedl napájecí kabel k osvětlení a zatímco bez „ochrany“ by siločáry z tohoto kabelu zůstaly převážně u stropu a dítě by zasáhly jen minimálně, uzemněné prostěradlo zafungovalo jako obří magnet. Stáhlo toto silné pole dolů, přímo skrz tělíčko spícího dítěte. Rodiče tak nevědomky vytvořili v posteli své dcery prostředí, které by se s nadsázkou dalo nazvat elektrickým křeslem. Řešení bylo v tomto případě paradoxní – museli jsme odstranit drahou ochranu a jakmile se vytáhla zástrčka zemnícího prostěradla ze zdi, tak zátěž okamžitě spadla na bezpečnou a přirozenou hodnotu. Tento příběh je důrazným varováním, že v boji s elektrosmogem neexistují univerzální zkratky a jedinou spolehlivou cestou je odstranit příčinu, tedy napětí, nikoliv přidávat do postele další vodivé technologie. Pokud nevíte, jaká pole a odkud na vás působí, je vkládání uzemněných předmětů do lůžka velice riskantním experimentem s vlastním zdravím. I zde platí dávno prověřený slogan: „Důvěřuj, ale prověřuj“.
