Proč některé zdi nikdy nezapomínají
Nedávno jsem si usedl v jednom pohostinství s bývalými žáky ze školy a přišla řeč na to, že se doma někdy cítí poněkud divně, zda je možné, že za to mohou například události, nebo žití bývalých majitelů domu, v bývalých Sudetech…
Stává se, když v prostoru dojde k extrémnímu výdeji adrenalinu, hrůzy, bolesti (vražda) nebo k hlubokému chronickému zármutku (stěhování a vyhnání z domovů v pohraničí), nebo každodenní hádky, tak se tyto emoce doslova „vypálí“ do zdiva ve formě elektromagnetického a informačního otisku a zůstávají zde dlouho.
Toto se často stává, když se nastěhujete do domu, bytu, kde před vámi bydleli lidé, kteří nežili v harmonii, ale destrukce v jejich chování byla na denním pořádku, tak se v tomto prostředí necítíte dobře.
Škoda, že není v nabídkách realitních kanceláří odborník, který prohlédne dům, místnosti v paneláku a před nastěhováním novému nájemci zajistí informace o daném místě, popřípadě jakým způsobem zjištěné závady odstranit a napravit.
Na druhou stranu, se stavitelům, developerům, realitkám moc nedivím, že tyto informace před zákazníky tají, jde především o to, aby prodaly daný objekt a málo je zajímá zdravotní podmínky nového nájemníka. Bohužel, je to na nás si sami zajistit informace o daném místě k nastěhování, určitě se nám to vyplatí.
Dnes se v našem článku zaměříme na paměť místa. Možná, že ani nevíte, že když si koupíte tričko v second handu, v antiku krásnou vycházkovou hůl, nebo jinou věc, tak si současně kupujete i vibrace bývalého majitele, které vás ovlivňují. Tak je tomu i v případě místa, domu a bytu, kde před vámi někdo bydlel. Částečně jsme se o tom zmínili v našem článku „Jak si vybrat panelákový zdravý byt“.
Než vejdete do objektu na prohlídku, tak si zjistěte bývalé majitele, jejich zdravotní stav, popřípadě, zda někdo v této nemovitosti zemřel. Víme, že tyto informace někdy získat je nad lidské síly.
Pokud máte pochybnosti o nemovitosti, je dobré kontaktovat odborníka, který přesně zjistí, o jaký typ zátěže se jedná, protože každá zátěž se chová zcela jinak a je měřitelná.
Odborník měří zásadní frekvence pro domy s historií, například z pohraničí (Sudety). Měří se tzv. dlouhodobý „pláč zdí“. Zdivo si pamatuje pocit ztráty a vykořenění. Jedná se o táhlou, těžkou energii. Měří se frekvence pro zachycení čisté, zmrazené emoce (strach, agrese).
Pokud došlo k násilnému úmrtí, energie není táhlá, ale je ostrá jako nůž, zachytí se agresivní výkyv, který stále rotuje v prostoru, často přesně v místě činu.
U domů s extrémním výskytem nemocí a přirozených i nepřirozených úmrtí se zjistí, zda místo neztrácí vitální orgon, a tak se stává černou dírou, která z nových nájemníků vysává životní sílu.
Zatímco vodu hledáme na podlaze, historii a trauma hledáme ve stěnách a v rozích.
Trauma v domě není nikdy rozloženo rovnoměrně, vždy má své epicentrum, tam kde se událost stala, nebo kde se emoce nejvíce koncentrovala.
Tyto otisky se často propojují se zemskými sítěmi. Pokud se například v domě, kde se v minulosti odehrálo trauma přesně na uzlu Curryho sítě, tak tento zemský uzel začne fungovat jako vysílač. Vezme lokální otisk bolesti a začne ho rozptylovat do celého domu podél svých linií.
Při měření se často zjistí, že patogenní uzel sítě pulzuje mnohem agresivněji než uzly mimo dům, a proto musíme nejprve odrušit zemskou síť, a teprve poté se dům uklidní natolik, abychom mohli začít čistit otisk ve zdivu.
Paměť materiálu přímo souvisí s jeho schopností vázat jemnohmotné frekvence.
Kámen a přírodní horniny mají nejdelší „dobu vybití“. Krystalická mřížka žuly nebo pískovce funguje jako záznamové médium s obrovskou hustotou. Informace o události staré 300 i 500 let může být v masivním kamenném zdivu stále čitelná.
Pálená cihla má o něco nižší kapacitu než kámen, ale stále velmi vysokou. U cihlových staveb se informace o traumatických událostech (vražda, násilí) udržuje stabilně po dobu 50 až 100 let.
Moderní materiály (beton, sádrokarton, syntetické izolace) Tyto materiály jsou pro paměť místa „zanedbatelné“, mají nízkou schopnost držet koherentní vlnový otisk. V moderních novostavbách se paměť místa obvykle ztratí svou sílu v řádu 5 až 10 let.
Doba trvání stopy není dána jen materiálem, ale také „silou“ události, která se stala.
Jednorázový šok vytvoří velmi ostrý, ale lokální bodový otisk, který má tendenci se v čase přirozeně „rozpadat“ pokud není vyživován dalšími podobnými emocemi.
Chronické trauma (léta strachu, domácí násilí) vytváří stojaté vlnění a stěny jsou těmito emocemi doslova „nasyceny“ a taková stopa se sama nerozpadne. Dokud není dům fyzicky zbourán nebo informačně „přepsán“ (vytěsněn jinou frekvencí), může v něm stopa přetrvávat neomezeně dlouho.
Nejdůležitějším bodem, který často rozhoduje o tom, proč některé domy paměť ztratí a jiné ne, je ve stěně, která nese paměť traumatu a je postavena přímo na Curryho síti nebo podzemním zlomu.Zemská energie pracuje jako nekonečný napájecí zdroj, a tak zemská síť neustále „pumpuje“ do zdiva energii, která udržuje otisk neustále v aktivním stavu.
Pokud je dům postaven na silném geopatogenním uzlu, paměť místa sama od sebe nezmizí nikdy. Dokud je dům prázdný nebo v něm žije někdo emočně uzavřený, je tato energie utlumená. Jakmile ale přijde někdo emočně vnímavý a otevřený, dům se energeticky „probudí“ a začne toto své historické trauma projektovat do nového nájemníka. Člověk pak může zničehonic pociťovat úzkosti, strachy nebo deprese, které ale vlastně nepatří jemu, nýbrž tomuto domu.
Působení traumatizovaných domů na obyvatele je velmi reálné a často se projevuje přesně podle frekvence, která v domě dominuje. Nabízí se opět ona „obehraná písnička“, proč se o těchto věcech více neinformuje a není více odborníků, kteří se zabývají touto problematikou? ¨
Jak si pomoci? Pomůže vymalování místností?
Z fyzikálního hlediska je malba (barva) jen tenká vrstva pigmentu a pojiva na povrchu zdi a pokud má stěna „uloženou“ informaci hluboko ve své krystalické mřížce (v omítce, v kameni, v cihle), vymalování tento otisk neodstraní. Z psychologického efektu změna barvy a vůně čerstvé malby vyvolá v mozku pocit „nového začátku“ a ten na krátkou dobu přebije informaci zdi, protože pozornost obyvatel se přesune na nový vjem. Je to ale jen dočasné řešení.
Pokud použijete tradiční vápenný nátěr, vápno má přirozené antiseptické a dezinfekční vlastnosti a určitou schopnost vázat ionty, ale pro náš účel je také nedostatečné.
Vymalování má smysl až po profesionálním vyčištění (vybití), kdy stěnu nejprve zbavíte traumatického otisku.
Profesionální postup
Mechanicky a frekvenčně rozbijete paměť místa v omítce.
Vědomě „přemažete“ stávající frekvenci, frekvencí harmonie namířenou do zdi.
Na závěr vymalujete a použijete ideálně vápenný nátěr nebo barvu s příměsí minerálů (křemičitanová barva). Tato vrstva bude působit jako „ochranný obal“, který novou harmonickou informaci uvnitř zdi zafixuje a zabrání jí v degradaci.
Takto se zachováme při čištění bez stavebních úprav, kdy máme pronajaté prostory, památkově chráněné objekty, nebo případy, kde není možný zásah do konstrukce. Jinak postupujeme při čištění se stavební úpravou (hloubková sanace), kdy provádíte fyzické odstranění nasyceného média a fixace harmonické informace do „živého“ povrchu. Oškrábáním omítky, až na cihlu či kámen.
Máme pro vás tip, pokud má dům v historii „hodně úmrtí“, vždy doporučujeme kombinaci. Udělejte hrubé vyčištění v celém domě, a pouze v místnostech, kde se lidé zdržují nejvíce (ložnice, obývací pokoj), proveďte hloubkovou sanaci s vápennou malbou. Tím vytvoříte „bezpečné zóny“ s vysokou integritou, zatímco zbytek domu bude ošetřen „pouze“ emisí a krystalovými kotvami.
Dnes jsme se v našem povídání zaměřili na poněkud těžkou paměť místa, která nejsou tak běžná, jako obyčejné hádky u televize, doufáme, že informace se vám může hodit.
Na závěr vám předkládáme základní pravidlo.
Informační stopa je v podstatě stojatá vlna. Vše, co stojí, podléhá zákonu rozkladu. Pokud do systému nezasáhneme (čištěním) a pokud dům není „napájen“ zemskou sítí, paměť traumatu se přirozeně vytrácí rychlostí přibližně 10 -15 % intenzity za jedno desetiletí.
