Proč nám některá místa plíživě berou sílu
Geopatogenní zóny jsou zde, tak dlouho, jak dlouho existuje náš svět. Na tom nezmění ani skutečnost, že o nich dnes mnoho lidí, především těch mladých neví, nebo v tom horším a škodlivějším případě, o nich prostě nechtějí vědět.
Naši planetu běžně vnímáme jako dokonalou kolébku života. Je dobré si uvědomit, že ne všechny síly, které z její podstaty vyvěrají, existují jen proto, aby nás chránily a vyživovaly. Země je neustále obklopena vlastním přirozeným zářivým polem, které neviditelně prostupuje vším, a to od živých organismů, až po zdánlivě mrtvou hmotu.
Bližší poznání jednotlivých vztahů a zákonitostí a jejich praktické využití by přispělo k vyšší harmonii našeho života a ten, kdo tak činí, ten ví.
V průběhu historie lidstva dostávala tato místa různá pojmenování. Naši předkové k nim měli obrovský respekt a nazývali je dračí žíly či dračí síly. Později se pro ně vžily termíny jako zemní záření, rakovinná místa.
Vlivem přirozené nebo umělé nehomogenity (narušení celistvosti podloží, zlomy, pukliny), případně vlivem radiace z podloží či povrchu terénu, dochází v těchto místech k trvalým změnám fyzikálních polí nad terénem.
Tato změněná energetická a fyzikální pole následně stimulují živé organismy, které se v nich nacházejí. Organismus může reagovat kladně (energie ho posiluje), záporně (energie ho vyčerpává a poškozuje), nebo se chovat zcela lhostejně.
Zóny, které stimulují lidský organismus pouze a výhradně záporně, se nazývají geopatogenní zóny.
Slovo „patogenní“ tak definuje jejich ničivý, choroboplodný charakter. Jsou to místa, kde Země nepodporuje život, ale naopak mu dlouhodobě a plíživě odebírá sílu. Vzájemný vztah člověka a místa, ve kterém se zdržujeme, je proto mimořádně důležitý a nemoc se tak stává problémem místa, především tam, kde na člověka působí geopatogenní zóny.
Staré civilizace respektovaly existenci těchto, pro člověka dráždivých míst, a nestavěly na nich obytné domy.
V našich článcích na těchto stránkách neustále objevujeme a připomínáme, jak naši předci byli daleko více spojeni s přírodou než dnešní moderní věda, která je založená na důkazech. Ta bohužel existenci geopatogenních zón nepotvrzuje a tvrdí, že tyto zóny, které údajně způsobují rakovinu a jiné zdravotní potíže nejsou vědecky podložené, proto neexistují.
Je zajímavé, že v minulosti právě doktoři (lékaři) si všimli, že lidé na určitých místech pobývající, mívají podobné zdravotní problémy. Díky archivním záznamům nemocných lidí, vyšlo najevo, že lidé na určitých místech měli stejné zdravotní problémy po mnoho generací, a dokonce umírali na stejné nemoci.
Následným detailním odborným proměřování místa, bylo zjištěno, že existují místa, kterých je dobré se vyhýbat. V dnešní době se lékaři tomuto názoru jen usmějí, protože vědecky tato místa neexistují, tak jim nevěnují žádnou pozornost.
Jedním s prvních doložených záznamů byla událost kolem roku 1880, kdy jistý pan Haviland v Londýně zkoumal přímý vztah mezi pozemským zářením a šířením rakoviny. Dospěl k nezvratnému závěru, že kromě špatné a nevyvážené stravy, umístění domu a pozemku, jsou tato záření klíčová pro rozvoj nádorů a rakoviny.
Další doložená informace v oblasti bádání. V prosinci r. 1928 kontaktoval baron Gustav von Pohl starostu J. Brandla z Vilsbiburgu v Dolním Bavorsku. V té době toto malé město mělo 565 domů s přibližně 900 byty a asi 3 300 obyvatel. Mezi 13. a 19. lednem 1929 prováděl baron Gustav von Pohl, kterého střídavě doprovázel policejní komisař Fischer, policejní seržant Schachtner, Christian Lechner starší, pan Lebzelter a pan Georg Brandl, při vyšetřování tohoto malého města. Během vyšetřování mu bylo zakázáno s kýmkoli hovořit o své práci.
Výsledek předčil veškerá očekávání
Tento badatel zmapoval podzemní prameny a geopatogenní zóny v celém městě. Když následně starosta města porovnal jeho mapu s úmrtními listy obyvatel, zjistil, že 100 % všech úmrtí na rakovinu se odehrálo přesně v těch domech a postelích, které von Pohl označil za těžce zasažené.
Prozkoumání jeho záznamů také odhalilo, že umístění všech 54 lidí, kteří zemřeli na rakovinu (32 mužů, 22 žen), přesně odpovídalo jeho poznámkám. Je oficiálně potvrzeno, že pan von Pohl předem nevěděl, zda a kolik lidí ve Vilsbiburgu zemřelo na rakovinu.
Tyto zaručené informace lze nalézt v práci Gustava Freiherra von Pohla s názvem „Zemské paprsky jako patogen„, publikované v Mnichově v roce 1932. Zdá se, že prohlášení pana Pohla znějí na první pohled naprosto neuvěřitelně. Tento šlechtic dokonale a v souladu s tehdejším vedoucím lékařským povoláním dokázal, že pozemské paprsky jsou příčinou rakoviny!
V říjnu r. 1972 úspěšný odborník radiestézie Jakob Stängle z Ulmu se s scintilačním pultem vrátil na „místo činu“ barona Gustava von Pohla. Měřil základní záření nad možnými vodními žílami ve Vilsbiburgu. Analogicky k Pohlovým měřením z roku 1929 zaznamenal zvýšené hodnoty. Výsledky měření ukázaly přesně nad dráždivými zónami radiační intenzitu dvakrát vyšší než na okolních půdách, což připisoval možným vodním tokům.
Víte o tom, že podobné šetření proběhlo i u nás? Byl u toho také doktor, který v Olomouci zkoumal takzvané „rakovinové domy“, a jmenoval se MUDr. Oldřich Juryšek.
Působil jako emeritní okresní onkolog, a lékařský statistik, dlouhodobě se zabýval vlivem geopatogenních zón na lidské zdraví. Během své déle, než čtyřicetileté lékařské praxe zmapoval obrovské množství případů (více jak 44 tisíc případů úmrtí na rakovinu za posledních 130 let v Olomouci v souvislosti s místem pobytu) a na základě svých zjištění upozorňoval na to, že dlouhodobý pobyt (a především spánek) v místech, kde se tyto zóny kříží, má přímou souvislost s rozvojem vážných onemocnění. Pro svou práci a mapování výskytu nemocí v konkrétních lokacích hojně využíval spolupráci s lidmi, kteří dokázali tyto zóny zaměřit a detekovat.
Celá akce začala tím, že MUDr. Oldřich Juryšek si začal všímat, že onkologičtí pacienti pocházejí velmi často ze stejných adres, z konkrétních ulic, a dokonce i ze stejných domů nebo bytů, kterým se později začalo říkat rakovinové domy. To ho vedlo k myšlence, že za vznikem vážných onemocnění může stát dlouhodobý pobyt v narušeném prostředí, které tělo vyčerpává.
Rozhodl se proto pro rozsáhlý a systematický průzkum, který probíhal v praxi. Vytvořil si podrobnou mapu Olomouce a jejího okolí, do které pečlivě zaznamenával přesná bydliště svých pacientů. Zajímal se především o to, kde tito lidé spali, protože spánek je doba, kdy je člověk na jednom místě nejdelší dobu. Následně ke spolupráci přizval zkušené proutkaře a senzibily, kteří měli za úkol zcela nezávisle na jeho lékařských datech projít město a zmapovat výskyt geopatogenních zón, podzemních vodních pramínků a jejich křížení.
Klíčový moment celého průzkumu nastal, když se obě mapy porovnaly. Proutkaři předem vůbec nevěděli, ve kterých domech pacienti bydlí, ale když se jejich nákresy zón překryly s lékařskou mapou výskytu nemocí, ukázala se obrovská shoda. Zjistilo se, že drtivá většina pacientů měla svá lůžka umístěna přesně v místech, kde se silné geopatogenní zóny křížily.
Tento terénní výzkum tak na velkém vzorku lidí z praxe jasně ukázal, že dlouhodobý spánek a pobyt v místech s narušenou zemskou energií dlouhodobě oslabuje imunitní systém člověka. Tyto výsledky pana MUDr. Juryška se staly jedním z nejznámějších tuzemských mapování toho, jak zásadní význam má správné umístění lůžka pro lidské zdraví a jak silný vliv má přírodní prostředí tam, kde žijeme.
Chápeme, že lékařská a vědecká komunita neuznává platnost geopatogenního stresu. Informace a studie zde uvedené v tomto článku neodpovídají standardům péče lékařské komunity ani výzkumným standardům vědecké komunity. V Evropě však v posledních 90 letech uznávaní výzkumníci a lékaři rozpoznali, zkoumali a zdokumentovali dopad geopatogenního stresu na člověka.
MUDr. Ernst Hartmann (1915–1992): Německý lékař, po němž je pojmenována jedna z hlavních globálních sítí (Hartmannova mřížka). Po desítkách let výzkumů v nemocnicích i domácnostech pacientů dospěl k jednoznačnému závěru, který shrnul do slavné věty: „Rakovina je nemocí místa.“ Zjistil, že zhoubná onemocnění extrémně často korelují s lůžky umístěnými v patogenních průsečících.
Käthe Bachler (1923–2019): Rakouská výzkumnice a pedagožka, která provedla jeden z nejrozsáhlejších radiestetických průzkumů v historii. Proměřila přes 3 000 domácností a lůžek. Její výsledky byly šokující – prokázala přímou, téměř stoprocentní souvislost mezi geopatogenními zónami a nespavostí, chronickými bolestmi, a především poruchami učení a hyperaktivitou u dětí.
Dr. Veronika Carstensová (1923 – 2012), manželka bývalého německého prezidenta Karla Carstense, publikovala studii dokumentující spontánní uzdravení 700 pacientů s rakovinou v terminálním stádiu poté, co přemístili svá lůžka do oblasti bez geopatogenního stresu. Tělo má podle ní velký samoléčebný potenciál, který můžeme využít léčbou základní příčiny nemoci, nikoli jejích symptomů. Její studie ukazuje důležitost prostředí pro spaní bez geopatogenního a elektromagnetického rušení a radiačních polí.
Hans Alfred Nieper (1928 – 1998) Byl prezidentem Německé onkologické společnosti a otevřeně se postavil proti fluoridaci, jak dokládá jeho kniha „Revoluce v medicíně“. „Geopatogenní stres nezpůsobuje nemoc, ale spíše snižuje imunitu člověka a vyvíjí neustálý tlak na DNA. V letech 1953–1993 (40 let) se vědcům nepodařilo najít pacienta s rakovinou, jehož poloha lůžka nebyla ovlivněna škodlivým zemským zářením.“
„Podle studií, které jsem inicioval, nejméně 92 % všech pacientů s rakovinou, které jsem vyšetřil, pobývalo po dlouhou dobu, zejména s ohledem na místo spaní, v geopatogenně zatížených zónách.“
Georges Lakhovsky (1870–1942) Fyzik a biolog, který do hloubky zkoumal vliv kosmického a telurického záření na buněčnou oscilaci. Potvrdil, že specifické vyzařování ze země dokáže zásadně narušit rezonanci buněk, což vede k jejich postupné destrukci.
Jen si to představte: Už v roce 1932 Max Planck a Albert Einstein volali po vědeckém zkoumání zemského záření!!!
Pokut se chcete více seznámit s touto problematikou čtivou formou, přečtěte si knihu francouzského autora Rogera de Lafforesta – Domy, které zabíjejí. Možná, že někteří z vás, kteří čtete tyto řádky přehodnotíte názory vědců, a přikloníte se na stranu našich předků, pro které místo bydlení bylo svaté!
Názory těch, kteří jsou v tomto oboru odborníky, hlavně seznámení doktoři mluví jednoznačně, vyhýbejte se geopatogenním zónám!
Jedním z nejdůležitějších míst v našich životech je místo, kde spíme, protože nikde jinde na světě netrávíme více času než v těchto několika metrech čtverečních. Optimální regenerace by měla probíhat během spánku. V současnosti je dobře známo, že naše tělo je během spánku obzvláště citlivé na různé přírodní a technologické poruchy.
