Chodíme po památkách, kde vstupujeme do objektů, kde je mnohokrát vstupní konstrukce tvarovaná do oblouku, či do více křivek, které překlenují volnou vzdálenost ve zdivu a přenáší zatížení. Oblouky byly poprvé používány Římany a staly se tak klíčovými prvky v jejich stavbách, neboť byly schopny překonávat větší rozpětí než jednoduchý architrávový systém. Byly také používány u mostů, akvaduktů, viaduktů, také u oslavných vítězných oblouků a u obdobných staveb s klenbou nebo kupolí.
Pokud se zadíváte na vrchol kulatého oblouku nebo klenby, uvidíte často speciální kámen, který se nazývá svorník a je často lichoběžníkový a je nejsvrchnějším kamenem, který stabilizuje ostatní prvky oblouku. Svorník je důležitý pro strukturální integraci oblouku a někdy mírně vybočuje, což jej činí vizuálně obzvláště nápadným.
Svorník hrál rozhodující roli v architektuře a také pro jemnou harmonii, což naši předci velice dobře znali, proto ho umísťovali nad vchod a brány. Než Marie Terezie zavedla povinné číslování domů, lidé se ve městech orientovali podle domovních znamení, a právě vystouplý svorník přímo nad hlavou vstupujícího byl často tím absolutně nejlepším místem, kam umístit „vizitku“ majitele. Vytesal se do něj erb, iniciály, letopočet stavby nebo znak řemeslnického cechu (např. preclík pro pekaře, nůžky pro krejčího). Tím, že svorník vystupoval z fasády, byl dobře viditelný už z dálky, i když člověk šel podél zdi.
Jednoduché kulaté nebo gotické lomené oblouky měly tu nevýhodu, že vždy vytvářely vodní žíly pod klenbou, což odpovídalo šířce a výšce zárubně odrážející se v zemi. Proto, právě tento konkrétní kámen (svorník), byl jednoduchým a účinným řešením tohoto problému. Nešlo tedy jen o dekoraci, ale plnil velice důležitou subtilní funkci. Umístěním svorníkového kamene, tato vodní žíla zmizí, je jemně rozpuštěna.
Pokud si stavíte obloukové vchodové dveře do domu, nebo opravujete starý obloukový vchod, nezapomeňte na umístění mírně vystupujícího svorníku, jinak si přivedete vodní žílu, která není vhodná pro zdravé bydlení.
Až půjdete městem, tak se porozhlédněte po obloukových vchodech (někde i okna) do starých budov (před r.1900), můžete porovnávat s nově vytvořenými dnešními obloukovými vchody. U starých vchodů uvidíte svorníky, u těch současných, ty budete marně hledat. Svorník není ozdoba, ale nutnost. Ignorování tohoto detailu může mít nežádoucí účinky pro obyvatele, bohužel jsou často přehlíženy. Možná tuto „maličkost“ našim architektům nikdo neřekl, nebo se tato informace ztratila v čase.
