O muži, který věřil, že technologie má mít svou duši
Jsou jedinci, kteří během svého života vykonali mnoho dobrého pro lidstvo, ale média o nich nenapíší ani řádku, věda je ignoruje a sousedi si při vyslovení jejich jména klepají na čelo. To, čemu se věnovali celí svůj život, tak mohlo lidstvo posunout, ale bez zájmu druhých se vše „smete do kanálu“. Za mnoho let se vše otočí, najdou se lidé,…, ale to už je jiný příběh.
Pojďme se pomyslně vydat do srdce italské Imoly, do kraje zalitém sluncem a historií, kde žil muž, jehož životní dílo připomíná spíše krásnou, hlubokou báseň než suchou vědeckou studii. Pier Luigi Ighina, nebyl jen vynálezcem nebo badatelem, ale byl především pokorným pozorovatelem přírody, který věřil, že ta největší tajemství vesmíru nejsou ukryta ve složitých rovnicích, ale v prosté harmonii mezi nebem a zemí.
Když se lidé dívali na jeho zahradu, viděli něco, co připomínalo snový svět – barevné spirály se točily ve větru, hliníkové konstrukce odrážely sluneční paprsky a uprostřed toho všeho stál on, usměvavý postarší pán s jiskrou v oku, který tvrdil, že našel způsob, jak si povídat s mraky a jak utišit chvění země.
Ighina, byl často označovaný za tajného žáka a spolupracovníka slavného Guglielma Marconiho, zasvětil svůj dlouhý život studiu něčeho, co nazýval „magnetický atom“. Pro něj nebyl atom jen mrtvou částicí hmoty, ale živoucím pulzujícím srdcem všeho stvoření. Představoval si vesmír jako nekonečný tanec dvou energií ta, která klesá ze Slunce dolů ve spirále a přináší život, a druhá, která stoupá ze Země zpět nahoru, aby uzavřela kruh. Tento rytmus, tento nádech a výdech kosmu, byl pro něho klíčem ke všemu. Jeho přístroje, ať už to byl slavný „Elios“ nebo záhadný ventil proti zemětřesení, nebyly stroje v běžném slova smyslu, ale spíše ladičkami, které měly za úkol rezonovat s tímto přirozeným tepem planety.
Ventil proti zemětřesení (Valvola Antisismica)
Toto je pravděpodobně jeho nejdiskutovanější dílo. Ighina tvrdil, že zemětřesení vzniká nahromaděním energie (plynů) pod povrchem, které nemohou volně proudit. Jeho „ventil“ byl zapuštěn hluboko do země na jeho zahradě v Imole a měl za úkol tuto energii plynule a bezpečně odvádět ven – jako když upustíte páru z hrnce, aby nevybuchl. Svým tvarem připomínal futuristický totem a Ighina věřil, že dokáže ochránit široké okolí před otřesy.
Elios
Přístroj, který vypadá jako vrtule z letadla nebo zvláštní radar, složený z hliníkových trubek vyplněných práškem z „magnetických atomů“. Elios měl schopnost harmonizovat energii v atmosféře. Podle svědectví s ním Ighina dokázal rozehnat mraky nad svou laboratoří, nebo naopak přivolat déšť tím, že vyrovnal magnetickou polaritu mezi nebem a zemí. Také měl sloužit k čištění vzduchu od znečištění smogu pomocí spirálovitého pohybu energie.
E.R.I.M. (Emettitore Ritmico Impulsivo Magnetico)
Tento malý, krásný předmět tvořený žlutými, modrými a někdy i zelenými hliníkovými spirálami, je asi nejrozšířenějším odkazem. Slouží k harmonizaci energie v místnosti a v lidském těle. Funguje jako malá anténa, která zachycuje sluneční a zemskou energii, mísí ji do ideálního rytmu a vyzařuje ji do prostoru, čímž má napomáhat regeneraci buněk a celkové pohodě.
Magnetický stroboskop
Unikátní mikroskop vlastní výroby, díky kterému údajně Ighina jako první člověk na světě spatřil „magnetický atom“. Tvrdil, že běžné mikroskopy atom zabíjejí světlem, zatímco jeho přístroj mu umožnil sledovat atomy v jejich živoucím, pulzujícím pohybu.
Traduje se mnoho příběhů o tom, jak dokázal nad svou laboratoří rozehnat mraky a nechat vysvitnout slunce, nebo naopak přivolat déšť do vyprahlé krajiny, a to nikoliv násilím či chemikáliemi, ale prostým „požádáním“ přírody skrze vibrace a magnetismus. Jeho filozofie byla neobyčejně laskavá a optimistická, kdy věřil, že pokud pochopíme zákon rytmu Slunce a Země, můžeme vyléčit nejen lidské tělo, ale i samotnou přírodu, stromy a půdu.
Ighina učil lidi, že hmota není nic jiného než zkoncentrovaná energie a že světlo je viditelným projevem magnetické síly. Jeho myšlenky často narážely na nepochopení konvenční vědy, ale ti lidé, kteří ho navštívili, odcházeli s pocitem hlubokého klidu a úžasu. Cítili, že se setkali s člověkem, který se nedíval na svět přes mikroskop, ale přes své srdce.
Pier Luigi Ighina odešel z tohoto světa v úctyhodném věku 95 let a zanechal po sobě odkaz, který září dál, jako jeho spirály na slunci.
Příběh o stromu, který zapomněl, kým vlastně je
Podle Ighinova vyprávění se tento experiment odehrál na jeho zahradě v Imole. Cílem bylo demonstrovat sílu jeho přístroje na úpravu vibrací (často se zmiňuje modifikovaný magnetický stroboskop nebo zářič vibrační energie).
Ighina tvrdil, že každý živý organismus má svou vlastní, specifickou „melodii“ neboli vibrační frekvenci. Meruňka vibruje jinak než jabloň, a jabloň jinak než hrušeň. Pokud tuto melodii změníte, hmota se musí přizpůsobit nové písni (vibraci).
Průběh experimentu
Ighina se zaměřil na obyčejný strom na své zahradě, v mnoha verzích příběhu se jedná o meruňku (v některých záznamech se uvádí proměna broskvoně na jabloň, princip je ale totožný). Pomocí svého přístroje změřil přirozenou vibraci tohoto stromu a poté na přístroji naladil vibraci jiného ovocného stromu (například jabloně) a začal tuto novou frekvenci vysílat směrem k meruňce.
To, co následovalo, bylo popisováno jako zrychlený film, kdy během několika týdnů (někdy se uvádí dokonce jen 16 dní nepřetržitého působení) začal strom měnit své fyziologické vlastnosti. Listy se začaly tvarovat jinak, kůra měnila svou strukturu, a nejúžasnější na všem bylo ovoce, které strom nakonec vyplodil, už nebyly meruňky, ale jablka (nebo hybridní plody s chutí a strukturou jabloně).
Ighina věřil, že touto metodou by šlo pěstovat plodiny kdekoli na světě, bez ohledu na klima. Také by bylo možné stromy „uzdravit“ z jakékoli nemoci prostým navrácením jejich „zdravých vibrací“. Budeme čekat dlouho, než se tímto tématem bude někdo zabívat ?
