Proč jsme přestali pěstovat s elektřinou?
Vydáme se proti proudu času a představíme si ty, kteří stáli na začátku metody, která si do svého názvu dala jméno Elektrokultura. Když se řekne pokrok v zemědělství, představíme si traktory a chemické postřiky, ale co když jsme na křižovatce dějin zabočili špatně? Před více než sto lety totiž existovala technologie, která slibovala nakrmit svět téměř zadarmo.
Tato francouzská revoluce na poli, příběh elektrokultury nezačal na internetových stránkách, ale v hlavách vážených vědců. V roce 1749 Abbé Nollet zjistil, že rostliny vystavené elektrickému poli, klíčí poněkud rychleji a to ho fascinovalo na tolik, že se začal tomuto fenoménu věnovat a položil základní kámen vědnímu oboru elektrokultura.
Nicméně tím pravým „otcem“ moderní elektrokultury byl jistý Francouz Justin Christofleau. Ve 20. a 30. letech minulého století si nechal patentovat řadu přístrojů, které využívaly atmosférickou elektřinu a zemský magnetismus. Jeho výsledky byly šokující. Brambory byly odolné vůči plísním, hrách rostl do výšky dvou metrů a obilí mělo dvojnásobné výnosy. Christofleau byl přesvědčen, že umělá hnojiva rostliny „nafukují“ jen vodou, zatímco elektřina jim dodává skutečnou vitalitu.
Proč se tato metoda ztratila v zapomnění?
Toď otázka, obzvlášť, když to tak skvěle fungovalo, proč to dnes nepoužívají všichni? Odpověď je bohužel prozaická, ale pravdivá – Byznys. Po světových válkách se rozjel obrovský průmysl s chemickými hnojivy (původně továrny na výbušniny). Prodat farmáři každý rok pytel dusičnanů je pro ekonomiku výhodnější než mu jednou prodat měděnou anténu, která vydrží navěky.
Christofleau a jeho následovníci byli postupně vytlačeni, zesměšněni nebo zapomenuti. Chemická lobby zvítězila a elektrokultura se stala „zakázanou archeologií“ zemědělství.
Návrat ke kořenům
Dnes se karta obrací. Půda je vyčerpaná chemií a lidé hledají udržitelné cesty. Staré patenty Justina Christofleau jsou oprašovány, překládány a znovu testovány. A světe div se – fungují stále stejně dobře jako před sto lety.
„Tak to byl jen seznamovací začátek s metodou jménem elektrokultura, náš pomocník na zahrádce i ve skleníku.“
